Uspořádali jsme velký průzkum o demenci. Co nám řekl?
Tereza Brunerová je psycholožka, právnička a odborná konzultantka Sue Ryder, která vede také semináře pro firmy zaměřené na prevenci demence. Abychom je mohli stavět na co nejlepších datech, provedli jsme v dubnu průzkum mezi 1 448 respondenty, který mapoval, co si lidé o demenci myslí a čeho se nejvíc obávají. Výsledky ukázaly zásadní věc: veřejné povědomí je stále plné zjednodušení. Kdybychom se řídili jen jím, demence by byla nemoc způsobená alkoholem, nešlo by jí předcházet a projevovala by se jen zapomínáním klíčů. Realita je ale mnohem složitější. Z dat vyplynuly tři silné omyly a paradoxy, které stojí za to si pojmenovat.
Je alkohol hlavním viníkem demence?
Celých 84 % respondentů suverénně označilo za hlavní příčinu demence alkohol. Netvrdíme, že pití mozku prospívá, ale víte, jaký je z hlediska prevence reálně ten největší rizikový faktor? Váš sluch!
Podle dat vědců z Lancet Commission je vůbec největším ovlivnitelným rizikem právě nekorigovaná ztráta sluchu. 73 % respondentů o tom nemělo ani tušení. Takže až vám příště někdo poradí, ať si ztlumíte sluchátka nebo vyrazíte na ušní, berte to vážně. Paměť vám za to poděkuje.
„Stejně s tím nic neudělám.“ Ale uděláte!
Skoro 68 % dotázaných žije v přesvědčení, že prevence demence moc nefunguje a je to zkrátka loterie. Současná medicína má ale jiná čísla: až 45 % případů lze předejít úpravou životního stylu. A nejde jen o zmíněný alkohol, ale o krevní tlak, cukrovku nebo dokonce o celoživotní vzdělávání. Co z toho vyplývá? Demence není nevyhnutelný osud - do značné míry jsme stále panem situace.
Bojíme se, že budeme na obtíž, ale právní kroky neřešíme.
Z odpovědí respondentů jasně vyplynulo, že primární strach nepramení z fyzické bolesti. Ze všeho nejvíc se bojíme ztráty soběstačnosti a toho, že „budete rodině na obtíž“ (tato obava se objevila v téměř třetině všech textů).
Zároveň se tu ukázal obrovský paradox. Ačkoliv máme hrůzu z toho, že ztratíme kontrolu nad svým životem, jen 2,6 % z vás napadlo zmínit nástroje, které ji pomáhají udržet (smlouvu o nápomoci, dříve vyslovené přání nebo finanční plánování). Bojíme se bezmoci, ale možnosti, jak se na ni připravit, zatím ignorujeme.
A co teď s tím?
Díky těmto cenným poznatkům jsme se rozhodli posunout naše vzdělávací semináře. Budeme se bavit narovinu a prakticky. Ukážeme si, jak s nemocným komunikovat, když je zle, co přesně si pohlídat v papírech a proč by prevence demence měla zajímat už dnešní třicátníky.
Text: Bára Marečková
