Rozloučení s paní Jitkou
V březnu jsme se museli rozloučit s paní Jitkou, klientkou Domova, která u nás bydlela od března 2013.
„Je mi líto každé ztráty, se kterou se zde potkáme, ale v tomto případě je to pro mě určitým způsobem těžší ztráta. Měla jsem možnost pozorovat, jak paní Jitce pobyt u nás prospíval – začala se zlepšovat z hlediska komunikace i z hlediska zdravotního. Vždy, když si na ni vzpomenu, uvidím dámu, která nám kvetla před očima - pro mě zejména při středečních dopoledních a našich pečících pokusech či při chvílích trávených na jídelně, kde přepisovala francouzské texty. Vždy bylo obohacující si s ní popovídat. Paní Jitka měla i skvělého syna, který je pro mě obrazem skvěle fungující rodiny, která dělá vše pro to, aby se jeho blízký měl dobře,“ napsala sociální pracovnice Klárka v emailovém oznámení smutné zprávy všem kolegům v Domově.
„Od Vánoc se stále chystám Vám napsat poděkování - byla u Vás ubytovaná má sestřenice, paní Jitka. Mnoho mi o svých dnech strávených v Domově vyprávěla. Nejen, že její syn Jiří nešetřil pochvalnými slovy - s jistotou, že je o maminku dobře postaráno, se mu lépe pracovalo a žilo. Mohl se proto i lépe vyrovnat s jejím zdravotním stavem. Celý život si, jak sama říkala, vystačila s acylpyrinem a najednou jí nemoc do slova a do písmene "spoutala život". Vyprávěla mi o ochotě ošetřovatelek, vaření/pečení a jiných společných aktivitách, o oblíbeném psíku Kašpárkovi a terapeutce, se kterou skládá genogram naší rodiny. Na posledním rozloučení jsem byla mile překvapena, že přišly i některé z Vašich zaměstnankyň, které jí měly v péči.
Upřímně Vám chci poděkovat. V neziskovém sektoru pracuji více než dvacet let a velmi dobře vím, že kvalita péče uvnitř zařízení neodpovídá vždy tomu, co si lze např. přečíst o službách na webových stránkách. S upřímnými díky a s úctou.“
Věra Bechyňová
