Rozhovory s odborníky na téma case management: Bohdana Břízová
Síť profesionálů spolupracujících s Centrem pro důstojné stárnutí zahrnuje odborníky na téma case managementu z různých oblastí – z akademické sféry, z praxe fungování služeb pomoci, s praxí v řízení státní správy, i ze zahraničí.
Přečtěte si další zajímavý rozhovor s jedním z nich. Tentokrát s Mgr. Bohdanou Břízovou, Ph.D., která se již téměř 20 let pohybuje v akademické sféře a také působí v neziskové organizaci Temperi, o.p.s. věnující se rodinám v obtížných životních situacích.
Paní Břízová, Váš pohled na téma case managementu a praktické zkušenosti nejen z prostředí výuky na vysoké škole jsou pro náš projekt velmi cenné. Můžete sebe a své zkušenosti na začátek čtenářům představit?
Nejdříve bych chtěla poděkovat za možnost účastnit se vašeho projektu a být jeho součástí – je to velmi příjemná záležitost, možnost potkat se s dalšími odborníky, být součástí něčeho užitečného. Já sama působím již téměř 20 let jako odborný asistent na Zdravotně sociální fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, a to na Ústavu sociálních a speciálněpedagogických věd. Vyučuji předměty se zaměřením na sociální práci, supervizi či dobrovolnictví. Jsem člověk založený spíše do praxe, a tak ve svých přednáškách a seminářích čerpám především ze svých praktických zkušeností – již 20 let koordinuji sociálně preventivní dobrovolnický program Pět P, který je určen především pro ohrožené děti a děti s určitým typem znevýhodnění. Působím v neziskové organizaci Temperi, o.p.s., která se věnuje rodinám v obtížných životních situacích, a tak práce s klienty je mi velmi blízká. Jsem také certifikovaný supervizor a supervize vykonávám v zařízeních sociálních služeb či ve školských zařízeních. Nicméně srdeční záležitostí je pro mě opravdu dobrovolnictví, kromě práce koordinátorky dobrovolníků se mu věnuji také po stránce projektové či publikační, a jsem místopředsedkyní Národní asociace dobrovolnictví, z.s.
Jste vyučující na vysoké škole. Jak velký zájem mají studenti o téma case managementu? Je case management častým tématem závěrečných prací?
Téma case managementu se na naší fakultě v bakalářském studijním programu prolíná spíše okrajově, studenti jsou s touto metodou seznámeni teoreticky, ale dle mého názoru si příliš nedovedou představit, jak by to mohlo fungovat v praxi. V magisterském studijním programu je case managementu věnován přímo jeden semestrový předmět, tam už studenti získají detailnější představu a tím tuto metodu dokáží lépe vnímat i v praxi (v rámci svých odborných praxí). Studenti o problematiku zájem mají, líbí se jim tento způsob práce, hledání dalších zdrojů pomoci, zplnomocňování klienta při případové práci s jedním klientem. Co musím ale přiznat je, že vnímají u sebe velké rezervy v komunikačních dovednostech a v užívání efektivních technik komunikace, proto se v seminářích na tuto oblast často zaměřujeme. Poslední roky se téma case managementu objevuje také v diplomových pracích a zajímavé je, že zatím z výsledků vyplývá, že v praxi sociální práce se case management realizuje poměrně často (nebo alespoň jeho prvky), a přesto není tak sociálními pracovníky nazýván – ti tento pojem příliš neznají.
Jakou nejvhodnější formou by se měli podle Vás (budoucí) case manageři vzdělávat, aby se stali odborníky na svou práci?
To je velmi těžká otázka, o kterém se i ve vašem projektu živě diskutovalo. Sama jsem vystudovaný sociální pracovník a pohybuji se v této oblasti, tudíž se kloním se k vysokoškolskému vzdělání v sociální práci, ke kterému je nutné přidat kus manažerských dovedností. Z mého pohledu je nutná také kvalitní komunikační zdatnost. Dále je to o zkušenostech, povědomí o možnostech, určité systematičnosti, zároveň je to o obrovské lidské vyzrálosti, kterou vzděláním nezískáte.
Máte také zkušenosti z praxe poskytování sociálních služeb. Pro jaké cílové skupiny je z Vašeho pohledu metoda case managementu nejvhodnější?
To není jednoduché takto vyzdvihnout jednu cílovou skupinu – z mého pohledu je case management velmi užitečná metoda práce s klienty a je využitelný nejen u seniorů, ale také u ohrožených rodin či u jedinců s nějakou formou znevýhodnění (ať už zdravotní postižení, duševní onemocnění nebo si dokážu představit také sociokulturní znevýhodnění).
Vidíte-li současný vývoj case managementu v systému sociálních a zdravotních služeb v České republice, máte pro náš projekt nějaké doporučení?
Budoucí vývoj určitě vidím příznivě. A velmi si cením vašeho projektu, kdy jste dali dohromady odborníky z různých oblastí, aby o tomto tématu živě hovořili a diskutovali. Pokud se podaří kvalitně zpracovat výstupy projektu, vidím v tom velký potenciál pro další rozvoj case managementu v České republice.
