Rozhovory s odborníky na téma case management: Martin Žárský
Jedním z odborníků, kteří jsou zapojení do spolupráce na projektu Centrum pro důstojné stárnutí je Mgr. Martin Žárský, který je bývalým ředitelem odboru sociální služeb Ministerstva práce a sociálních věcí a následně též zástupcem generálního ředitele Generálního ředitelství Úřadu práce České republiky. Podílel se na tvorbě koncepce sociálních služeb, zákona o sociálních službách, koncepce sociální práce, sociálního začleňování, plánování a financování sociálních služeb. V posledních letech se věnuje přímému managementu zařízení sociálních a sociálně zdravotních služeb. Současně jako OSVČ poskytuje odborné poradenství veřejnoprávním i soukromoprávním institucím v oblasti sociálně zdravotní péče. Značnou pozornost věnuje problematice vztahu profesionálních služeb a neformálně pečujících.
Pane Žárský, mockrát děkujeme za čas, který našemu projektu věnujete. Mohl byste se, prosím, čtenářům na začátek představit?
Já zase děkuji vám, že jsem měl tu možnost se podílet na práci v rámci vašeho projektu. Bylo to pro mě velmi inspirativní a současně informačně a odborně velmi přínosné. Což je dáno především tím, že jste dali dohromady velmi zajímavé kolegyně a kolegy a vaše práce při řízení debaty pak přinesla opravdu zajímavé výsledky.
Obvykle se představuji tak, že jsem sociální pracovník a jsem na to hrdý.:) To jen mírně zlehčuji... Ovšem pravda je, že se sociální prací v různých podobách a na různých úrovních zabývám celou svou profesní kariéru. Možná je v mém případě trochu paradoxní, že můj profesní oblouk se může jevit tak, že má opačný průběh, než je obvyklé. Já začínal na ministerstvech a pak šel do praxe. Z toho mi plyne jedno idealistické poučení a doporučení, kéž by mohli lidé z koncepčních orgánů veřejné správy praktikovat a naopak lidé z praxe mít možnost nahlédnout a pochopit způsob práce jejich kolegů z oblasti koncepční a strategické.
Mimo jiné se zabýváte poradenstvím a zprostředkováním pomoci seniorům. V čem vidíte při práci se seniory přínosnou metodu case managementu? Pozorujete i nějaká negativa?
Přínos case managementu (dále CM) je v jeho podstatě, kdy je přistupováno ke klientovi jeho potřebám celostně a nikoliv jen v rámci určitého konvenčního cíle. Bohužel je to často zakořeněno i v představách klientů. Značně zjednodušeným příkladem může být situace, kdy klient (obvykle jej zastupuje jeho mluvčí – například dcera) požaduje co nejrychleji „sehnat“ místo v nějakém blízkém domově pro seniory. V případě, že se klientovi nabídne možnost zhodnotit svou situaci šířeji, identifikovat další možnosti a zdroje řešení, poskytnout či zprostředkovat dostatek srozumitelných informací, pak se jeho postoj často mění. V mnoha případech to může dokonce stačit k tomu, aby lidé obklopující klienta a jeho potřeby vzali řešení situace znova do svých rukou a provedli něco jako „self case management“.
Kouzlo CM dle mého spočívá právě v tom, že dokáže nabídnout nový náhled na řešení situace, která se může jevit jako neřešitelná nebo jako řešitelná, ale jediným a často skličujícím způsobem. Negativum CM se hledá těžko z mého pohledu. V každém případě jde o práci časově náročnější s jistou mírou nutnosti osobní zainteresovanosti, což je na rozdíl od konvenční (spíše sociálně administrativní) práce téměř vždy náročnější. Samozřejmě zde vždy bude oscilovat problém měření efektivity CM. Efektivita CM z hlediska průběhu jednoho případu je hmatatelná, ovšem těžko měřitelná je častokrát očima „zadavatelů“, kteří jsou zároveň těmi, jež tuto činnost financují. Já funguji nezávisle, a tudíž jsem konfrontován „jen“ se spokojeností klienta a případně s vlastní nedostatečností. Mnoho mých kolegů se však musí zodpovídat celé struktuře nadřízenosti a podřízenosti a rozdělení kompetencí apod., což mi v současné době v naší zemi připadá jako nejvíce limitující pro rozvoj CM, respektive individuální případové práce s klienty.
U této cílové skupiny nelze opomenout práci s rodinou seniora. Můžete prozradit, jak pracujete s přáními a potřebami pečujících rodin i seniorů, kterých se pomoc přímo týká?
V případě lidí ve vysokém věku, pokud nežijí osaměle, vždy pracujete minimálně s jedním dalším členem rodiny. Už jsem výše zmiňoval, že já tohoto člena rodiny nazývám „mluvčí“, který se obvykle snaží objasnit širší kontext vztahů v rodině, převažující názory na řešení apod. Z mé zkušenosti vím, že setkat se s více členy rodiny, je možné jen velice sporadicky. Musel jsem se tedy obvykle spoléhat na to, že „mluvčí“ dokáže provázat potřeby a cíle tzv. primárního klienta, s potřebami, možnostmi a názory jeho blízkých a s možnostmi řešení, které jsou identifikovány v procesu práce na případu.
Je však potřeba silně zdůraznit, že „mluvčí“ nemůže být považován a priori za hlavní osobu v řešeném případu. Častokrát to k tomu svádí... Je nezbytné mít stále na paměti, že hlavní osobou je vždy „primární klient“, jeho spokojenost a míra uspokojení potřeb, přání a cílů.
Máte mnohaletou zkušenost v oblasti státní správy. Jaké možnosti nabízejí podle Vás orgány státní správy pro rozvoj a praktické využití metody case managementu při zajištění pomoci občanům ve složitých životních situacích?
Jsem přesvědčen, že rozvoji CM nebrání žádné legislativní ani jiné formální limity. CM nebo individuální případová práce se prosazuje zatím spíše v ostrůvcích pozitivní deviace, kde se sejdou okolnosti motivovaného odborného týmu a jisté „osvícenosti“ zadavatele.
Myslím, že tento způsob práce se dříve nebo později rozvine, a to bez ohledu na to, zda k tomu bude vytvořen nějaký národní strategický dokument. Působím především v oblasti služeb seniorům a jsem přesvědčen, že tak jak budou do seniorského věku dospívat mí vrstevníci, budou sami tento způsob práce pro sebe a své blízké poptávat a vyžadovat.
Na druhou stranu koncepční podpora by byla zcela na místě. Jako příklad lze uvést vznik Center duševního zdraví. Nejsem v této oblasti odborník, ale tento postup, kdy se k žádoucímu cíli připojí také pravidla a zdroje, se mi jeví jako správný. Osobně bych si přál, aby se obdobně ujaly orgány veřejné správy i oblasti cílené a individuální sociální práce.
Podíváte-li se na současný vývoj case managementu v systému sociálních a zdravotních služeb v České republice, máte pro náš projekt nějaká doporučení?
Hovořte o své práci, prezentujte ji všude, kde to jen půjde, a to i v případech, kdy se vám bude jevit taková příležitost na první pohled „nepatřičná“. Jak jsem již uváděl v úvodu tohoto rozhovoru, celkem hrdě se hlásím k tomu, že jsem sociální pracovník. Ještě je však záhodno dodat, že současně již více než 3 roky vedu střední strojírenský podnik. Je až s podivem, kolik společných či styčných ploch naleznete mezi výrobním podnikem a oblastí sociálně zdravotních služeb. Hned první věc je péče o zaměstnance. Musíte si za každou cenu držet erudované a loajální zaměstnance, jenže co dělat, když jim onemocní maminka... Je to jen ilustrativní příklad tvrzení, že CM nemůže být vnímán jen jako utilitární subsystém v rámci sociálně zdravotních agend, ale jako obecně vhodná metoda práce s lidmi a pro lidi a nakonec může nacházet své uplatnění a spojence i v systémech, které jsou doposud zcela vzdáleny a neznají se.
