Rozhovor s paní Bárou Kodetovou: Naděje pro všechny, kteří pečují
"Hledáme hrdiny, kteří nejsou vidět!“ Tak se jmenoval průzkum Sue Ryder, kde jsme se ptali na životní zkušenosti lidí, kteří pečovali nebo stále pečují o své rodiče či prarodiče. Odstartoval 1. října 2022 a okamžitě začaly přicházet odpovědi z celé ČR. Byly jich stovky! A mezi nimi se jednoho dne objevilo překvapení - jméno Barbory Šporclové Kodetové, české herečky a zpěvačky, která pochází z více než 200 let starého uměleckého rodu. Mezi její předky patří herci Vendelín Budil, Jiří Steimar či sochař Jan Kodet. Jejím otcem byl herec Jiří Kodet a právě on byl důvod, proč se paní Bára do průzkumu zapojila a navíc nám věnovala krásný rozhovor. Patří všem pečujícím - neviditelným hrdinům, kteří dělají pro své blízké veliké věci.
Paní Báro, i Vy máte zkušenost s péčí o blízkého člověka – starali jste se několik let o tatínka doma. Co bylo na téhle životní zkušenosti nejtěžší? A co naopak nejhezčí?
Péče o milovaného člověka má dvě polohy vždy. Za prvé je to fyzicky i psychicky velmi náročné. Musíte přizpůsobit byt a prostředí tak, abyste si vše co nejvíce ulehčili, což není snadná záležitost. Vypůjčit si polohovací postel, nakoupit všechny možné pomůcky a zařídit si život tak, abyste vždy byli vy nebo někdo z rodiny na blízku. U nás byla výhoda, že jsme bydleli v domě s bezbariérovým přístupem. Tatínka jsme postupně přestěhovali z ložnice do obývacího pokoje. Byl tedy neustále ve středu dění. Nebyl sám. Také jsme tehdy bydleli všichni v jednom objektu. Já, můj bratr a rodiče. Každý jsme měli své soukromí, ale zároveň jsme byli připraveni pomáhat mamince. Ta samozřejmě nesla nejvíce tíhy i zodpovědnosti.
Ta druhá stránka je lidský přístup a možnost vrátit milovanému člověku jeho péči o vás. Je to věc pro naši rodinu samozřejmá. A to byla ta hezká část. Být co nejdéle s tátou, mít možnost si s ním povídat. Představa, že je někde sám, byla pro nás nepřijatelná. I když víme, že mnohdy není jiná možnost a u vás v Sue Ryder by se jistě cítil také dobře.
Zvládly jste péči bez pomoci profesionálních služeb nebo Vám někdo pomáhal?
Pomáhala nám paní s rehabilitací. Jinak jsme vše zvládali sami.
Má-li pečující pečovat o blízkého člověka, měl by pečovat i sám o sebe. Byly nějaké rituály nebo techniky, díky nimž jste tuhle životní kapitolu zvládaly?
Tak na tohle nebyl čas. Moje máma vždy k životu přistupovala poměrně spartánským způsobem. Všechno vydržet! Já měla malou Lilinku a v té době řešila mnoho existenčních problémů. Doba to nebyla lehká. Tehdy do mého života ovšem vstoupil Pavel (pozn. pan Pavel Šporcl, český houslový virtuóz světového renomé a od roku 2015 také manžel paní Báry Kodetové), který mi pomohl vše zvládnout. Ono bývá v životě vše vyvážené.
Kdybyste mohla něco vzkázat lidem, kteří teď pečují nebo jednou budou pečovat o své blízké, co by to bylo?
Že to rozhodně stojí za to! Ten pocit sounáležitosti a zodpovědnosti za život i odchod z tohoto světa. Ovšem jen, když na to mají sílu. Ne vždy je totiž v našich silách se o druhé postarat. Pak bych jim přála zázemí i finance na to, aby jim někdo pomohl. Na některé věci v životě by člověk neměl být sám.
Co byste popřála těm nejkřehčím starým lidem v novém roce 2023?
Lásku blízkých. Smíření s prožitým životem. Usmíření se všemi blízkými i s vlastními chybami. Klid a laskavost kolem sebe. A žádnou bolest.
Děkujeme moc za rozhovor.
PS: Pošlete i Vy naději a sílu seniorům a jejich blízkým, kteří o ně pečují. Prosím darujte.
