Paliativní péče v domově pro seniory
V Domově Sue Ryder jsme vždy pomáhali křehkým seniorům, tedy těm, kteří potřebují pomoc společnosti nejvíce. Při své činnosti se čím dál častěji setkáváme s těžkými životními situacemi spojenými s umíráním. Chceme být dobrým partnerem i v těchto chvílích, a tak přirozeně vznikl projekt zavádění paliativní péče do domova pro seniory. Vzešel z potřeby zajistit seniorům i v posledních dnech důstojný odchod, a to v prostředí, které oni sami dobře znají, a je jim domovem. I doprovázení až do konce a dobré umírání totiž patří k důstojnému a kvalitnímu životu.
V Sue Ryder nastávaly situace, kdy už jsme nebyli schopni zajistit péči o některé na péči náročné klienty. Jejich stav se zhoršoval postupně, až byl pro náročnost péče nezvladatelný, nebo se nenadále prudce zhoršil. Zde jsme se dostávali na hranice možností péče Domova s ohledem na nedostupnost lékaře. Klient tak byl často převezen do jiného zařízení.
Z tohoto důvodu jsme navázali spolupráci s mobilní hospicovou péčí Cesta domů a vypracovali jsme projekt se žádostí o podporu na Nadační fond AVAST. Jeho cílem je úspěšné zavedení služeb mobilního paliativního týmu do pobytové sociální služby. S žádostí jsme společně s dalšími partnery uspěli.
Na dokreslení situace nabízíme část životního příběhu bývalé klientky Domova a její rodiny. Paní Zdeňka, klientka Domova, zemřela v listopadu 2013 ve věku nedožitých 89 let. V Domově s námi byla od června 2008. Její syn nám po její smrti napsal email, který vystihuje, o co se v Sue Ryder snažíme.
„Dobrý den, chtěl bych Vám moc poděkovat za péči o moji maminku, za to, že tu mohla prožít své poslední roky a dny. Zažil jsem už několik odcházení svých blízkých a odchod mojí maminky byl rozhodně ten nejlepší. Vím, že nebyla jednoduchý klient, o to víc si vážím Vašeho přístupu.
Snad se na mě nebudete zlobit za trochu patosu. Jako společnost neumíme pracovat se stářím, s nemohoucností a smrtí.
Lidé, o které se staráte, mají bohatou minulost, slabou přítomnost a jejich budoucnost závisí na jejich víře. Vy a Vaše práce však budoucnost má, ukazuje cestu a dáváte nám všem naději.
Moc Vám za to děkuji.“
L. H, syn paní Zdeňky
