Opustila nás paní Anna Perincová, válečná veteránka
V sobotu 23. února 2019 zemřela paní Anna Perincová, která s námi žila v Sue Ryder dlouhých 19 let, nejdéle ze všech klientů. Odešla v krásném věku, 96 letech. Patřila mezi naše první obyvatele domova pro seniory, válečné veterány z 2. světové války. Paní Anna se jako mladičká aktivně účastnila těžkých bojů u Sokolova a Jasla, kde zněla hesla: "Za vlast, za svobodu...". Jak sama říkala: „ Byla jsem nejčipernější ze všech děvčat a proto jsem dokázala nejrychleji přebíhat mezi úkryty.“
Paní Anička Perincová se narodila v roce 1922 v obci Lachovec na Podkarpatské Rusi do početné rodiny truhláře. V Zakarpatsku, v té době již součástí prvorepublikového Československa, však byla veliká chudoba, a tak si lidé na venkově museli přilepšovat další prací na domácím hospodářství a to se nevyhnulo ani rodině Korolových. Paní Anička v našem domově vzpomínala, jak se společně se svými sourozenci starala o domácí zvířata, hospodářství. Do školy chodila nepravidelně, jenom když na to byl čas, práce byla na prvním místě. Nebyl čas na školu ani na hry. Jediná dětská zábava, na kterou si pamatovala, byla výroba hadrových panenek a cvrnkání kuliček s kamarádkami.
Osud sourozenců Korolových byl velmi žalostný. Po maďarské okupaci v roce 1939 utekl z Podkarpatské Rusi její bratr do Sovětského svazu a k němu se připojila i 17-ti letá Anička. Sovětské orgány je však okamžitě zatkly pro nedovolený přechod hranic z nepřátelské země a odsoudily je na nucené práce do pracovního zajateckého tábora. Hrůzy, se kterými se tam Anička setkala, musely být nepředstavitelné, protože se tomuto tématu v rozhovorech většinou vyhýbala.
Až po třech letech se, na základě intervence generála Ludvíka Svobody u samotného Stalina, dostala Anička s dalšími Čechy z pracovního tábora. Vstoupila do zahraniční československé armády. Bojovala v československé zahraniční jednotce proti společnému nepříteli po boku armády Sovětského svazu, který jí tolik ublížil.
S armádou generála Ludvíka Svobody prošla z Buzuluku až do Prahy, kde se nakonec i usadila. Na bojištích pracovala jako ošetřovatelka a byla jí svěřena i hlídka letiště. Účastnila se těžkých bojů u Sokolova a Jasla. Na konci války utrpěla střepinou z granátu zranění hlavy, které jí nadlouho upoutalo na nemocniční lůžko. Na hlavě jí zůstala viditelná jizva a na duši pro nás neviditelné zranění. S traumatem války se vyrovnávala po celý svůj další život.
Ve válce se seznámila s budoucím manželem Michalem, kterého si po válce vzala. Paní Anička se stala válečným invalidou a ženou v domácnosti. Jejich vztah zůstal bezdětný, po několika letech se manželství rozpadlo.
Paní.Anička patřila mezi první klienty Sue Ryder – domova pro seniory a válečné veterány z 2. světové války. Žila s námi od května roku 2000 a byla klientkou, která zde strávila nejdelší dobu - celých 19 let. Domov Sue Ryder považovala díky obětavé a laskavé péči personálu a osobním vztahům, které zde navázala, za svůj opravdový domov.
Ve svých světlých chvílích měla smysl pro humor a smála se i sama sobě. Velmi o sebe dbala a ráda se hezky oblékala. Milovala pořádek, sama si uklízela svůj pokoj. Ráda zpívala lidové písně a stále se něčím zaměstnávala – často pletla a vyšívala.
Byla hrdou nositelkou průkazu a odznaku Válečný veterán a radostně se vždy účastnila všech veteránských akcí, protože tam mohla být zase sama sebou. Zemřela v požehnaných 96 letech.
S úctou a láskou na ni budeme vzpomínat.
