Lásek jsem měl více, Čína je tou celoživotní …
Přední česká překladatelka Zuzana Li říká, že skutečnou Čínu najdeme především v knihách tamních autorů… O tom by nám mohl jistě hodně povyprávět JUDr. Augustin Palát, klient Domova Sue Ryder, který se sinologii věnuje již 70 let a jako kulturní rada žil 6 let přímo v Pekingu.
Při vstupu do jeho pokoje si nelze nepovšimnout obsáhlé knihovny a spousty zajímavých předmětů s čínskou tématikou. Psací stůl pana Augustina přetéká knihami, zajímavými publikacemi, poznámkovými bloky a zápisníky. Pan Augustin rozhodně nezahálí, i v současné době překládá z několika jazyků, na diktafon nahrává články a reportáže, je korespondentem domácích i zahraničních odborných ústavů a institucí.
Narodil se v roce 1923 ve Valašském Meziříčí. Už v době okupace, kdy byl totálně nasazen, se začíná systematicky zajímat o sinologii. Po skončení II. světové války svůj zájem o historii Číny a její kulturu intenzivně prohlubuje. V téže době dokončuje právnickou fakultu a úspěšně promuje.
Kdy jste se poprvé setkal s čínskou literaturou?
Na začátku druhé světové války se mi poprvé dostaly do rukou překlady čínských básní. Spolu s nimi i publikace „Sestra moje Čína“ autora Jaroslava Průška. Na jeho přednášky jsem poté velmi rád chodil a postupně jsme se stali nerozlučnými přáteli.
Proč Vás zaujala právě Čína?
Vysoké školy byly v době války zavřené, ale Orientální ústav zůstal pro studenty nadále otevřený a proto se zde studenti z ostatních vysokých škol i nadále scházeli na přednáškách a seminářích. Později mě upoutala i poklidná atmosféra Číny v kontrastu s obrazem nastupujícího komunismu v naší zemi.
Po studiu a docentuře počátkem padesátých let doktor Augustin Palát přednáší sinologii v Praze, Olomouci a Zlíně, několikrát navštěvuje země Dálného východu a od roku 1954 působí jako kulturní rada při československém velvyslanectví v Pekingu. V letech 1958 – 1959 krátce asistuje na Čínské akademii věd jako vědecký pracovník pro národnostní menšiny oblasti východní Asie a v roce 1959 se vrací na Orientální ústav ČSAV do Prahy, kde přijímá post náměstka ředitele. Zároveň přednáší sinologii nejen u nás, ale i na zahraničních univerzitách, západní Evropu nevyjímaje (Londýn, Cambridge, Leeds, Sorbona, Marseille, Řím, Mnichov). Po sovětské invazi v roce 1968 musí v rámci komunistické normalizace orientální ústav opustit a odchází na „volnou nohu“ pod Pražskou informační službu, u níž je zaměstnán jako tlumočník angličtiny, francouzštiny, němčiny, ruštiny, a čínštiny. Publikační činnost realizuje pod pseudonymem; je korespondentem mnoha zahraničních odborných ústavů a institucí.
Co pro Vás znamenalo pozvání do Pekingu?
Poznávání Číny se stalo smyslem mého života. Na cestách za porozuměním této země jsem měl příležitost setkat se s mnoha Číňany různých profesí, zejména z kulturní oblasti. Nejvíce si cením setkání a času prožitého s paní Yang Leyun, přední překladatelkou české literatury do Čínštiny.
Čína je vaší láskou, ale v určitých aspektech stále i velkou neznámou… Dokázal byste ji v pár větách vylíčit?
Čína je skutečně velmi zajímavá – svojí polohou, historií či mentalitou svého obyvatelstva. Není bez zajímavosti, že Čína má mnoho tisíciletí stabilní obyvatelstvo. Přes 91,6% obyvatel tvoří Hanové neboli etničtí Číňané. Za povšimnutí stojí určitě i fakt, že Číňané ovládli např. výrobu oceli o tisíc let dříve než Evropané. Stejně tak již od roku 867 n. l. Číňané psali na papír místo na pergamen, který Evropané využívali ještě několik století poté.
Při přípravě tohoto rozhovoru jsem strávila s panem Augustinem zajímavý čas. Hovořili jsme o Číně, ale nejen o ní. V odborné disputaci jsme dospěli až k otázkám evoluce, náboženství či vesmírných technologií. Odcházela jsem s pocitem vznešenosti, jakou v člověku může vyvolat jen osoba vzácná, obdařená vysokou inteligencí, sociálním cítěním a všeobecným rozhledem.
Jana Žďárská, ergoterapeutka
