Když se sen stane skutečností aneb vzpomínka na pana Krézka, letce RAF
Mezi první obyvatele domova pro seniory Sue Ryder patřili váleční veteráni z 2. světové války. Byly to nezapomenutelné a výjimečné osobnosti. Jedním z nich byl i pan Bohumír Krézek, účastník bojů u Tobruku a příslušník 311. perutě RAF. V Sue Ryder žil tři roky (2000 – 2003). Svým jedinečným smyslem pro humor se zapsal do vzpomínek všech, kteří o něj pečovali.
Naše bývalá kolegyně Michaela Jankovská, fyzioterapeutka, se s námi podělila o svůj příběh a jedinečné momenty, které s ním mohla zažít.
„Chtěl bych se ještě jednou proletět a vidět zem z výšky. Létání je svoboda. Když jednou vzlétneš, tak na to nikdy nezapomeneš. Je to jako první pusa. Z té vzpomínky se ti vždycky zatočí hlava,“ řekl jednou pan Krézek při společném cvičení s Míšou.
Tuhle větu měla stále v hlavě. Dny ubíhaly, denně cvičili. Přemýšlela nad tím, jaké to je onemocnět, být závislý na pomoci druhých a hlavu mít plnou snů, které už se nikdy nesplní. Cvičení přineslo ovoce, dokázal se posadit a s dopomocí vstát a udělat pár kroků. To bylo důležité. Mohl vstát a dojít k autu, sednout si tam a nechat se odvézt na výlet…
Tak to vymyslela. Domluvila kamaráda s autem a vyrazili všichni společně směr Karlovy Vary. Nejdřív na kolonádu popíjet lázeňské prameny. A pak na letiště. Dívali se na letadla a on vzpomínal, kde všude létal. Přišel za nimi pracovník letiště – kdo prý jsou a co tam dělají. Vyprávění pana Krézka ho ohromilo. Za pár chvil se vrátil i s dalšími lidmi – všichni chtěli vzdát hold válečnému veteránovi. Mezi nimi byl i jeden pilot velkých dopravních letadel, jehož koníčkem bylo pilotovat malá letadla.
V minutě vznikl plán a byl připraven ultralight. Za dalších pár minut je pilot vzal do letadla a vzlétli…
„Ten výraz pana Krézka, plný štěstí a blaženosti v jeho tváři, si budu navždycky pamatovat. Bylo v tom úplně vše – úžas, dojetí, vášeň,“ vzpomíná Míša. Po přistání jen řekl: „Ať se stane cokoli, zemřu šťastný…“
„Už je to hodně let, co se tohle událo. Ale v mých vzpomínkách je ten den stále živý a barevný. Je pro mě navždy ztělesněním základní myšlenky Sue Ryder – důstojné staří, ke kterému patří dopomoc s naplněním tajných snů,“ dodává Míša.
Při sepisování příběhů a výpovědí lidí, kteří byli či stále jsou s námi, se objevují i zdánlivé drobnosti, přesto důležité. Při vyprávění o panu Bohumírovi, letci RAF, jsme zjistili, že na zadní zahradě Sue Ryder byl vysazen po jeho smrti javor. Pan Krézek si přál, aby po něm v Sue Ryder něco zůstalo...
Až půjdete kolem, vzpomeňte na něj.
Na základě vyprávění Michaely Jankovské sepsala Pavla Bajerová
