Zdolaly 19 vrcholů pro paliativní péči v Sue Ryder
Jana, Katka, Katka a Lenka, 4 ultramaratonkyně, zdolaly pro klienty Sue Ryder výzvu Prominentní vrcholy Lužických hor - 18 vrcholů na trase dlouhé přes 100 km (každá!), s nastoupáním víc než 4 000 výškových metrů, v čase 21:31:41. Jejich 19. vrcholem bylo nadchnout k darování rodinu, kamarády, známé i veřejnost. Povedlo se a J+K+K+L "vyběhaly" neuvěřitelných 139 390 Kč! Díky této pomoci může Sue Ryder dál doprovázet klienty až do úplného konce jejich života a šířit zkušenosti s paliativní péčí v dalších domovech pro seniory v ČR.
Pro Sue Ryder uspořádalo dárcovskou výzvu už mnoho lidí. Tato nejnovější (3. 12. – 4. 12. 2021) v Lužických horách dostala název Up & Down Women Run pro důstojné stáří. Lenku Berrouche, Katku Kadlečkovou a Katku Smíškovou k ní dovedla záliba v běhání, radost ze smysluplných věcí a telefonát Jany Maluchové, bývalé zaměstnankyně a dobrovolnice Sue Ryder. Ta celou akci vymyslela a zorganizovala a plynule tak navázala na své 3 předchozí úspěšné dárcovské výzvy.
Zleva: Lenka Berrouche, Katka Smíšková, Jana Maluchová, Katka Kadlečková
4 superodolné a superhouževnaté ženy se rozhodly podpořit ty nejkřehčí seniory. Ty nejtvrdší pomohly těm nejkřehčím. Proč?
Katka K.: Protože všichni jednou zestárneme Teda ti šťastnější z nás. A kdo jiný si zaslouží naši podporu více než lidé, kteří nás hladili po tváři, foukali nám rozbitá kolena a podporovali nás na každém kroku.
Katka S.: O pozitivech paliativní péče vím už dlouho díky práci bratra pro organizaci Cesta Domů, takže není důvod nepodpořit
Lenka B.: Protože mě oslovila Jana. A takové věci jdou hrozně těžko odmítnout. Jen malé vysvětlení - nejsem zrovna typ člověka, co by vyhledával veřejné charitativní akce. Ráda přispěju, ale pořád mám charitu za vnitřní uspokojení, které nemusím nikde prezentovat a ventilovat. Tahle akce byla úplně jiná. Pro mě do určité míry nová a dost jsem s tím vnitřně bojovala. Na druhou stranu uznávám, že veřejně dělaná charita motivuje pak třeba víc lidí. Vybere se víc a víc pak pomůže.
Seznámily jste se díky běhání?
Katka K.: Ano i ne... Kačku S. znám díky běhání, Jana je sestra mojí kamarádky a Lenku znám nejkratší dobu, tedy díky výzvě pro Sue Ryder.
Katka S.: Se všemi ano.
Lenka B.: Vlastně jo.
Jana M.: S Lenkou jsme se prvně setkaly jedno jarní nedělní ráno na ústeckém parkovišti před výběhem s UL-Trail partou. Já vyskočila z vlaku, ona z auta, podaly jsme si ruku pro seznámení a rovnou jsme si tím gestem i plácly, že do výzvy jdeme společně. Každá jsme pak přizvaly tu svou Kačku, abychom později zjistily, že ty dvě se už dávno znají. Prostě osud :-)
Jak dlouho jste se na závod připravovaly a kdo všechno Vám pomáhal?
Katka K.: Já jsem ryzí amatér. Obvykle kouknu na předpověď počasí a stoupnu si na start. Tentokrát to bylo jiné. Jednak běžet v týmu je odpovědnost a pak Lužické hory vlastně neznám. Holky byly báječné. Právě jim, Martinovi, Sergejovi a Karlovi vděčím za to, že vše dopadlo, jak nejlépe mohlo. Jsou báječný realizační tým.
Katka S.: U mě příprava znamenala rozhýbat zranění tak, abych byla užitečná alespoň jako support.... A potom v posledním týdnu vyladit menu, trasu, potřebný equipment atd.
Lenka B.: Připravuju se pořád, takže žádná konkrétní příprava se nekonala.
Jana M.: U mě příprava znamenala hlavně doléčit zranění, pořídit potřebné vybavení a držet se rad zkušenějších. Při samotném běhu nám skvělou podporou a povzbuzením byl náš supportní tým ve složení Kačka, Kája a Sergej. Kačka s Kájou se také střídali v našem doprovodu a trasování, šetřili nám tak energii, která by jinak padla na zvládání orientace v terénu. Nepřestanu být taky vděčná Kačce K. a Lence B., že mě na chvostu týmu nenechaly napospas tmě a vlkům, brzdily se střídavě v tempu, vzadu mě doprovázely a pak si pro zahřátí nadbíhaly kilometry.
Stáří není procházka růžovým sadem a PVLH24 bude asi podobná. Co bylo nejtěžší? Přišly na Vás krize, a co Vám v takové chvíli pomáhalo běžet dál?
Katka K.: Není to úplně lehká trasa a počasí také udělalo své. Ale když jsem viděla, jak se všichni snaží, úplně bych se styděla si na něco stěžovat. Krizi jsem měla jen malou těsně před cílem. Přece jen ztratit se na 95. km nepřidá na náladě nikomu. Pak jsem se podívala na Janu, a když jsem viděla to její odhodlání makat až do konce, bylo jasné, že to dáme, i kdyby to mělo být po čtyřech.
Lenka B.: Při dlouhých bězích přicházejí krize na každého. A každý s nimi musí bojovat. Tady to byl samozřejmě ten rozměr skupinového běhu a určité zodpovědnosti za celou dárcovskou výzvu.
Jaké to bylo běžet v noci?
Katka K.: Já mám les v noci ráda, má to v sobě zvláštní klid. Užívám si samotu i zvědavá zvířata. Tentokrát jsem nebyla tak úplně sama a i to mělo něco do sebe.
Lenka B.: Pro mě nijak zvláštní. Ráda v noci běhám.
Jana M.: V noci (ve tmě) se mi běželo dobře, dokud se nerozednilo a já zjistila, že se mi za světla běží ještě líp.
U klientů Sue Ryder, velmi starých křehkých lidí, je důležitá nutriční terapie. Jak vypadala Vaše výživa během PVLH24?
Katka K.: Při ultra se nejí, tam se "žere". Kromě nezbytných gelů pro rychlý cukr, jsem se poctivě ládovala kuřetem z fastfoodu (ano jsem čuně, já to vím) a volně to prokládala chlebem se sádlem a domácími koláčky. Logicky nesmí chybět Cola. Prostě slušná párty.
Lenka B.: Jedly jsme pořád a stále … Cokoli, na co byla chuť.
Jak dlouho se člověk z takového závodu vzpamatovává?
Katka K.: Záleží nejen na délce trasy, ale i na převýšení. V tomhle případě hrála svoji roli i zima a logicky spánkový deficit. Po ultra není člověk jen fyzicky unavený, ale mě se mozek přepne do modu "Dobrý den, tady jsem...". Víc prostě nezvládnu. Většinou jsem fit za 48 hodin - hned jak se vyspím, ale tentokrát to byly celé 3 dny, než jsem začala svoje děti oslovovat správnými jmény.
Katka S.: Překvapilo mě, jak mě den bez spánku rozhodil, a to i bez 100 km v nohách. Ale v pondělí už jsem měla zase chuť proběhnout se, takže celkem rychlá regenerace.
Lenka B.: Všechno špatné odejde při doběhu do cíle. Ty pozitivní věci zůstávají hodně dlouho.
Heslo „I necesta je cesta,“ se opakovaně objevovalo ve Vašich příspěvcích na sociálních sítích. Vysvětlíte nám ho? Je o bloudění po 18 vrcholcích, sbírání darů pro Sue Ryder, nebo má ještě hlubší význam?
Lenka B.: Vymyslela ho Jana. Asi ji překvapila cesta volným terénem bez cesty . Ale samozřejmě hlubší význam v tom, že i když se nám může zdát, že jdeme v životě mimo cestu, tak to tak vůbec není. Pořád je to ta naše cesta necesta, která nás někam vede.
Katka K.: Původně to byl faktický popis dalšího postupu, který byl volným terénem (tedy necestou). Moc se mi to nezdálo, ale jak jsem se dozvěděla, tak tato necesta byla naše cesta. V průběhu dne tohle heslo začalo žít vlastním životem. Myslím, že i vytržené z kontextu má svoji hloubku.
Katka S.: To je moc hezké heslo, které člověk určitě použije i mimo běh. Každopádně původ hesla je v drsných přístupech na některé z Lužických vrcholů. Stačí si třeba zajet na Malý Buk a pochopíte.
Jaké máte další běžecké plány?
Katka K.: Já běhání moc neplánuji. Když se mi chce, tak jdu. Ale je pravda, že teď do 25. 12. jsem součástí krásného projektu Adventní běhání, takže každý den alespoň 30 min.
Katka S.: Plánů je spousta, když se nohy zase pořádně rozběhnou, určitě tam bude PVLH a nějaký pěkný přeběh v Tatrách.
Lenka B.: Těch je.
Jana M.: Prostě běhat. Díky organizaci dárcovské výzvy totiž paradoxně na samotné běhání moc času nezbývalo. Díky PVLH24 si také lépe dokážu představit běžet terénem samostatně, tak na tu zkušenost se taky těším. A samozřejmě na dotažení Adventního běhání a všechny výběhy s UL-Trail partou. Konečně jim snad už budu i stačit :-)
A ty filantropické?
Katka K.: Koncem února by se měla běžet Pražská stovka. Pokud se postavím na start, zkusím čas na trati převést na peníze a ty věnuji Sue Ryder. A když to nebude tento závod, bude to nějaký další…
Katka S.: To se uvidí, co přijde :-) Ale každý rok se něco vymyslí a už teď se na to těším....
Lenka B.: Já vlastně nevím. Žádné konkrétní plány nemám. Ale třeba mě ta moje cesta někam zase zavede. Cestou nebo necestou.
Jana M.: Zatím ještě naplno žiju naplněním našeho Women Run Up and Down pro důstojné stáří.
Výzvu Up & Down Women Run pro důstojné stáří věnovala Jana Maluchová památce paní Pavlínky, kterou jako dobrovolnice pravidelně navštěvovala. Paní Pavlínka zemřela díky paliativní péči na podzim 2021 v klidu a v bezpečí přímo v domově pro seniory Sue Ryder.
Milé dámy, z celého srdce Vám děkujeme za Vaše nadšení, energii a DNA vytrvalců, které se projevilo nejen v běhu. ️ Vděčný tým a klienti Sue Ryder ❤️
Lenka Berrouche začala běhat až ve svých pětatřiceti, aby si zkrátila čekání na konec synkova tréninku. Teď je to jen chvíle, co zdolala 332 km dlouhou trať s převýšením více než 26 km v necelých 6 dnech v rámci jednoho z nejtěžších běžeckých závodů na světě Swisspeaks. Samotné Prominentní vrcholy zvládla již v dubnu 2020 v čase 13:42 hod. jako zatím nejlepší žena. Podobných ultravítězství má za sebou celou řadu a pro náš tým bude průvodkyní na trase. Lenka má tři děti - Terezku, Filipa a Adama. Žije v Ústí nad Labem a pracuje v laboratoři. Její slabostí jsou arašídové Reese´s a představení ústeckého Činoherního studia.
Katka Smíšková miluje hory a kopce, ve kterých běhá nejraději. Původně horolezkyně, která po narození 2 krásných dětí Rozárky a Vilíka na čas odložila cepíny a užívá si zdolávání horských vrcholů v keckách. V našem týmu se ujme důležité role podpory, neb zdraví ji nakonec nedovolí více. Kačka žije v Děčíně a krásy okolní chráněné krajinné oblasti Labské pískovce nechává poznat všechny, kdo se zúčastní jejího Ultralabáku. Určitě vyzkoušejte! V práci ji můžete potkat jako lektorku IT nebo instruktorku lezení. Když přijde volno, nejradši celou rodinu sbalí do obytného auta a cestuje po světě. Má ráda výzvy všeho druhu, a když při nich navíc její oblíbený sport pomáhá, jako teď Sue Ryder, je to pro ni ta největší radost.
Jana Maluchová běhávala hlavně městem, dokud přes Lenku nepoznala partu UL-Trail a nezačala asfalt a rovinky prokládat kopci, bahnem, větvemi a rybníky. Stále ještě si zvyká nevypínat za běhu v terénu hlavu a sledovat značení, protože kdo se má pořád vracet. Běžecky ji největší radost dělá fakt, že pro Sue Ryder běží už počtvrté. Postupně přitom přidává na vzdálenosti a výškových metrech. Pro Sue Ryder dříve pracovala jako fundraiser, nyní mu fandí jako dobrovolník. Má syny Vojtu a Vašíka a společně se těší na stopování vlků na Broumovsku. Jana pracuje v rodinné firmě a Učiteli naživo a žije v Praze.
Katka Kadlečková jednoduše ráda běhá. Nejradši má ultra, horský maraton a canicross. K tomu jí přivedla její ohařka Nella. Vlastně to byla ona, kdo jí otevřel nové obzory v podobě myslivosti, canicrossu a poznání, že zrychlit se dá vždycky. Katka žije v Praze a pracuje jako obchodní ředitelka v IT společnosti. Má tři děti Kryštofa, Maxíka a Sárinku, kteří jsou jí těmi nejlepšími učiteli a oporou. I díky nim zjistila, že i na velké závody se dá natrénovat hned na kopci za domem. Katka ráda závodí a nejúspěšněji právě v horském běhu. V roce 2019 se umístila jako jediná hobby běžkyně v top 5 v Brixen Dolomiten Marathon. V rámci Česka má nejraději legendární B7 v kategorii MIX. V roce 2020 spolu s běžeckým partnerem Petrem Justem obsadili krásné 2. místo celkového pořadí. Největší radost jí dělá, že k běhu přivedla i svého manžela Davida a pomalu se rozebíhají i děti.
