Proč jsou dobré skutky dobré i pro ty, kteří je dělají
Dobrovolnictví může být prospěšné i pro vaše zdraví, včetně menší úmrtnosti
Mnoha lidem těch uplynulých pár měsíců, s řadou pohrom zdánlivě následujících jedna za druhou, mohlo připadat jako konec světa, ale světlou stránkou těch temných časů byl příliv darů a štědrosti, které následovaly.
Když hurikán Harvey zaplavoval Houston, hurikány Irma a Maria trhaly Karibik, a požáry spalovaly Severní Kalifornii, byla města i charity zavaleny dary i dobrovolníky. Všeobecná podpora je pro pomoc a obnovu postižených komunit kritická. Dobré skutky ale přinášejí prospěch i těm, kteří je konají.
“Náš výzkum naznačuje, že společenské vztahy komunit jsou pro odolnost vůči neštěstí právě tak důležité” jako jsou dárkové balíčky se základními potřebami nebo zdravotní materiál, vysvětluje Ichiro Kawachi, profesor sociální epidemiologie na harvardské Škole veřejného zdravotnictví. “Dobrovolnictví prospívá zdraví lidí, kteří tuto podporu dostávají, je ale také dobré pro zdraví lidí, kteří takovou pomoc poskytují.”
Den poté, kdy byla Cristina Tophamová kvůli požárům v kalifornské Sonomě evakuována ze svého domku, hned se svým přítelem začala pátrat, jak lidem pomáhat a co jim dát “Měla jsem prostě pocit, že něco musím udělat. Své město a svou komunitu miluju; rozsah celé té destrukce byl od počátku přímo neskutečný,“ prohlásila.
Proč je pro mnohé lidi první instinktivní reakcí po přírodní katastrofě stát se dobrovolníkem a dárcem? Jedním z důvodů je skutečnost, že jsme se jako lidé vyvinuli přežívat ve skupině, nikoliv o samotě. Když se dáme dohromady, necítíme se v takové situaci tak osamělí, vysvětluje socioložka Christina Carterová ze Střediska pro vědu na kalifornské univerzitě v Berkeley.
“Když je ohroženo naše přežití, obracíme se ven a posilujeme svá spojení s lidmi kolem nás. Projevujeme šlechetnost, soucit, vděčnost. To jsou všechno emoce, které fungují tak, aby nás jednoho s druhým spojovaly”, říká Dr Carterová.
Myšlenku, že dobročinné skutky mohou být blahodárné, když dobrovolně a pravidelně přispíváme druhým, a to nejen po přírodních katastrofách, podporují i důkazy vědecké. Dobrovolná práce je spojována se zdraví prospěšnými faktory, jako je nižší krevní tlak a nižší úmrtnost.
Dr Richard Davidson, neurolog a zakladatel Střediska zdravé mysli na Madisonské univerzitě ve Wisconsinu, studuje vliv pozitivních emocí a laskavosti na lidský mozek už od 90. let minulého století. Tvrdí, že mozek se během dobrých skutků chová jinak, než při aktech hedonistických. “Když děláme něco sami pro sebe, naše pozitivní emoce jdou pomíjivější. Závisejí na okolnostech vnějších”, říká. “Když vykonáme něco šlechetného, pozitivní emoce, které prožíváme, mohou být trvalejší a mohou i trvat déle než ta určitá epizoda, kterou právě prožíváme.”
Pomáhat jiným nám také dává pocit smyslu našeho života. Dr. Linda Friedová se poté co objevila silnou životní korelaci mezi pocitem smyslu života a dobrým zdravotním stavem, stala spoluzakladatelkou Jednotek zkušenosti, programu, který angažuje důchodce jako učitele negramotných. Podle jedné studie, byli starší lidé, kteří dobrovolně pomáhali dětem se čtením a psaním, méně zapomnětliví a byli i fyzicky zdatnější.
Darovat jiným je i základním pilířem mnoha náboženství. Ježíš měl své Zlaté pravidlo. Buddha řekl, že aby si člověk zjasnil svou vlastní cestu, musí osvítit cestu jiným.
Během svého výletu do Indie v roce 2016 jsem zažila z první ruky, jak je prospěšnost konání dobrých skutků v indické společnosti dobře zakotvena. Navštívila jsem védského astrologa, poněvadž jsem měla obavy z nejisté budoucnosti – byla to moje osobní krize – a od něj dostala seznam předpisů jak pomoci jiným. Mým prvním úkolem bylo koupit černobíle kostkovanou přikrývku, navštívit místní kolonii malomocných a dát ji prvnímu člověku, kterého jsem uviděla. Dalším úkolem bylo koupit pytlík s šesti librami čočky, zatočit s ním nad hlavou, a za zpěvu sanskritské mantry ho dát jednomu bezdomovci.
Jistě, mnohý člověk ze západu by nad těmito nekonvenčními “předpisy” zakroutil očima, ale pro mé indické přátele, kteří v jejich skutečnou moc upřímně věří, byly úplně normální.
Později, abych významu rituálů lépe porozuměla, jsem vyhledala Dr. Deepaka Chopru, autora knihy “Vesmír, to jste vy.” Řekl mi, že indický filozofický základ pochází z védských a budhistických tradic, podle nichž je všechno lidské trápení výsledkem halucinací izolovaného lidského já.
Jak mi Dr Chopra vysvětlil: “V okamžiku, kdy se sama identifikujete jako oddělená od ostatních bytostí, či od jiných lidí, nebo od života vůbec, budete trpět. Začíná to všechno s prvotní úzkostí, protože když nejste spojena s lidmi a s životem, pociťujete strach, a to vytváří začátek vašeho trápení.“
Budou kdy západní lékaři předepisovat šlechetné skutky? Dr. John Rowe, profesor zdravotního vývoje a stárnutí na Mailmanově Škole veřejného zdravotnictví Kolumbijské univerzity, to nevylučuje.
K tomu, abychom ve veřejném zdravotnictví mohli opodstatnit významnou iniciativu, už máme dostatek vědeckých informací,” říká. “Kdyby do mé pracovny přišel nějaký důchodce, zeptal bych se ho 'Kouříte? Cvičíte? Jak se stravujete?' Měl bych se ho také zeptat, zdali pracuje jako dobrovolník.”
Autorem článku je NICOLE KARLIS
