Lidé Sue Ryder: Jeden den v životě Denisy

Vstávám za tmy. Ještě jsem si na to nezvykla, ale nemám na výběr. Z postele mě tak místo slunce vytáhne pocit zodpovědnosti. Musím vypravit své dvě děti do školy a sebe do práce. Cesta tam mi trvá skoro hodinu, ale i tak se na ni těším. Skoro polovinu z ní jedu se svým synem. Jsou to vzácné chvilky, kdy si můžeme popovídat, nebo jen tak být chvilku spolu. Mám je z celého dne nejraději.

Jedu tramvají a hledám vycházející slunce, které na mě občas vykoukne za domy, kolem kterých projíždíme. Najednou tramvaj prudce zabrzdí před křižovatkou. A těsně vedle mě upadne na zem starší pán, který před chvílí vstal ze svého sedadla a chtěl vystoupit. Naštěstí se neuhodil do hlavy, takže mu pomáhám vstát, podávám mu čepici a znovu si sedám na své místo. A aniž bych si to uvědomila, začne mi z koutku oka téct slza, kterou doprovází silný pocit toho, jak umí být stáří nemilosrdné. Trochu za to může i to, co se před chvílí stalo, ale nejen to. Hlavou mi totiž běží i to, co mě čeká v práci. Dnes nám začíná adventní kampaň, kterou připravili moji kolegové, a já se musím postarat o to, aby byla vidět. Nejen mezi našimi dárci, ale aby si jí všimli i lidé mimo naši „bublinu“.
Tato kampaň má za úkol vybrat peníze pro seniory, o které se u nás staráme. A tak, když sedím v práci u počítače, pročítám si názvy políček, na které je možné přispět, znovu mi běží hlavou pohled na bezmocně ležícího pána uprostřed tramvaje. Ne, nemůžu pomoct všem seniorům, které potkám. Ale můžu mluvit a psát o tom, jak je stáří rozmanité, dlouhé a pro každého jiné. Nese s sebou jednu jistotu a to, že budeme všichni staří.
Myslím i na svého tátu v lázních, na jeho zdraví a na to, jestli bude schopný se po návratu sám o sebe postarat. A cítím se přesně tak, jak jsem zvyklá popisovat lidem okolo sebe, co to znamená starat se o děti a zároveň se začít starat o své rodiče. Cítím se jako „sendvič“. Musím tento pocit zúročit, proto sepisuju tiskovou zprávu, posílám ji tam, kde věřím, že by je mohla zaujmout. Trávím den vymýšlením toho, jak zaujmout inhalačními pomůckami a fyzioterapií pro seniory.
Má práce mě baví, ale doma mě čeká další směna. Dovézt děti na kroužek, vyzvednout je, udělat domácí úkoly, večeři, svačiny na druhý den… Radost a starost v jednom. Můj pocit z rána už není tak silný, ale večer sedám unavená do křesla a volám tátovi. Tak co, jaké jsi měl dnes procedury?

Denisa Ratajová, PR & marketing