Cvičenka, která dává seniorům zabrat
Když v Sue Ryder chyběli lidé na rehabilitaci, Karolína Petrnoušková nezaváhala a vzala to na sebe. Měsíce koordinovala tým, i když s tím neměla zkušenosti. Obstála na výbornou! Jen jedna klientka si za tu dobu postěžovala, že jí „ta cvičenka“ dává zabrat. Karolína ale ví, že pohyb znamená soběstačnost, a tu nevzdává nikdo. Jak se k seniorům dostala, jak vypadá rehabilitace u klienta v paliativní péči nebo kde bere ona sama energii k této práci?
Kájo, jak dlouho v Sue Ryder pracuješ a co Tě sem vlastně přivedlo?
Součástí Sue Ryder jsem od prosince 2021. Přivedla mě sem touha mít smysluplnější práci, než jsem mívala.
Senioři jako cílová skupina v Tvé současné profesi. To bylo Tvé vědomé rozhodnutí nebo Tě k péči o staré lidi zavál osud?
Studovala jsem sociální činnost na střední škole, kde bylo téma senior a domov pro seniory mým denním chlebem. K této věkové skupině jsem měla nejblíže hlavně při školních praxích. Bohužel mi ale tato zkušenost nedala dobrý obrázek o tom, jak se v některých zařízeních pečuje o seniory. To byl důvod, proč jsem na chvíli ztratila o obor zájem.
Potom jsem během krátkého času vyzkoušela různé profese, ale stále to nebylo ono. Dělala jsem si různé kurzy - například bartender (pozn. barman). Dokonce jsem chvíli jako bartender pracovala v Londýně, ale to mě tolik nenaplňovalo. Před začátkem epidemie covidu jsem se vrátila do Čech a stala se instruktorkou fitness, jelikož jsem už chvíli trénovala svoje kamarádky. Ale jak se v pandemii stalo mnoha dalším lidem - najednou bylo všechno jinak a já jsem musela zase změnit plány. Pak jsem při hledání práce narazila na inzerát na asistenta rehabilitace v Sue Ryder. Řekla jsem si, že by to bylo hezké, ale moje znalosti nebyly v tomto oboru takové, jak bych chtěla. Chvíli jsem váhala, zda odepsat, ale pak jsem si řekla, že tím nic neztratím. Překvapivě mě sem tehdy Katka Brhel vzala a já jsem konečně našla místo, kde je mi dobře. Asi to byla kombinace osudu a chtíče dělat něco, co má pro mě smysl.
Jak vypadá Tvůj pracovní den v Sue Ryder?
Můj den vždycky začíná kávou. To je jistota. Pak už záleží na tom, co si den přichystá. Do půl desáté probíhají hlášení, pak se vrhám na práci s klienty a administrativu. Nejvíc mě samozřejmě baví být přímo s lidmi, pomáhat jim a vidět pokroky. Stejně tak mě ale těší předávat kolegům tipy, jak může péče vypadat lépe. Třeba když jde o správné polohování. Každý den je jiný, ale jedno zůstává - snaha dělat věci tak, aby se klienti cítili co nejlépe.
Pro klienty Sue Ryder musí být těžké, když postupně ztrácejí mobilitu. Jak se s tím vyrovnávají?
Těžké to rozhodně je. Vždy ale záleží, v jaké fázi se klient sám nachází. Pro někoho je obtížné si jen zazvonit na pečovatele. Postupem času si ale klienti zvyknou, že už jsou třeba upoutáni k vozíků a jsou rádi, že mohou být v sebepéči aspoň v něčem soběstační. Někdo potřebuje víc pozornosti, jiný se uzavře do sebe nebo svou frustraci ventiluje podrážděností. A pak jsou tu tací, kteří si s nadhledem řeknou, jako jeden náš klient: „Dědku, co bys chtěl!“ Přes všechny překážky má ale většina klientů obrovskou motivaci udržet si co nejdéle svou sílu a samostatnost. Dokážou se přepnout, překonat bolest i únavu a cvičit. Bojují o každou chvíli soběstačnosti. A to je něco, co mě každý den nepřestává fascinovat a inspirovat.
Domov pro seniory Sue Ryder poskytuje také paliativní péči - doprovází klienty až do konce jejich života. Co je úlohou rehabilitace v této fázi?
Úloha rehabilitace v těchto chvílích spočívá hlavně v přítomnosti. Být tu s klientem, pokud o to stojí, nebo pokud jeho stav naznačuje, že je návštěva vhodná. Pokud je klient v lůžku a spí, snažíme se jej tolik nevytrhávat ze spánku a spíše s pomocí prostředků aktivizace vybírat vůně a hudbu, která by pro klienta mohla být příjemná. V těchto momentech, kdy se životní čas klienta krátí, děláme to, co měl rád. Používáme jemné doteky, aroma masáže a lehké protažení, aby manipulace byla co nejpohodlnější pro klienta i pečovatele. To, že je člověk v paliativní péči, neznamená, že nemusí dělat pokroky.
Vzpomínáš si na nějaký příběh klienta, který Tě hřeje u srdce ještě dnes?
Je těžké vybrat si jen jeden. Moc se mi líbil příběh jedné klientky, která zachránila drozda a starala se o něj. Do poslední chvíle pak měla řetízek s tímto ptáčkem na krku. Ta samá klientka mě velmi pobavila, když jsem ji vezla trénink paměti v den, kdy společně měla se mnou rehabilitaci. Neuvědomila si, že ji vezu já a začala mi říkat, že ji dala ta cvičenka, tedy já, pořádně zabrat. Tak jsem se jí pořádně ukázala a řekla, že to snad tak hrozné nebylo. Obě jsme se začaly hrozně smát.
Když bys chtěla nalákat nového kolegu do týmu, co bys mu řekla. Proč by se měl k nám přidat? Proč Sue Ryder?
Pokud bys hledal nebo hledala místo, kde opravdu záleží na každém člověku, Sue Ryder je to pravé. Tady nejde o závod, ale o to věnovat se klientům s úctou a respektem, dát jim čas a pozornost, kterou si zaslouží. Klienti jsou vděční za návštěvu, mají motivaci cvičit a lepšit se v soběstačnosti. Cítím v nich upřímný zájem o pohyb, ale taky o nás. Vytváříme si tu vzájemné vztahy.
Jsi pořád ohromně pozitivně naladěná, stále usměvavá. Kde čerpáš zdroje energie ty sama?
Je zajímavé, že já se tak ani moc nevnímám. Zdroje energie čerpám v sobě díky meditaci, dechovým cvičením, jógy. Také mě nabíjí zkoušet nové věci a mít nové zážitky. Ale hlavní a důležité je mít práci, kterou člověk dělá rád. To pak jinak než s úsměvem ani nejde.
Karolína Petrnoušková je rodačka z Chebu a letos jí bude 30 let. Vystudovala Střední zdravotnickou školu - obor sociální činnost. Mezi její koníčky patří hlavně cvičení, cestování, malování a poznávání dobrých nových kaváren.
Foto a text: Radka Kulhánková
